Kolem světa 2014

Kdo zavítal 12. dubna na první závod Bez pedálů této sezony do Komorního dvora, určitě neprohloupil. Sešlo se zde na 60 koloběhání chtivých závodníků, aby otestovali svou formu po zimě nezimě. Pojďme se podívat prostřednictvím našeho vyprávění, fotoaparátu a kamery, jak celý závodní den proběhl.




Začátek prezentace k závodu byl vyhlášen na 9. hodinu. Ovšem už před devátou postávalo u hotelu Komorní hůrka několik nedočkavých závodníků téměř připravených k okamžitému startu.















A není se co divit. Okolí Františkových Lázní přímo vyzývá k výletům a závod Kolem světa jedním takovým velkým výletem určitě je. Ještě, než byl odstartován hlavní závod na 20 km proběhla soutěž nejmenších dětí ve sprintu na koloběžkách a odrážedlech v délce 150 m. Budoucí kádry je třeba vychovávat již od útlého věku.




Hned po té následoval 4 km dlouhý boj dětí do 15-ti let, ve kterém se utkalo 8 borců. Asfaltový povrch trati s nulovým převýšením skýtal několik zrádných míst (kaluže, kluzký povrch). Jedním takovým byla i otočka v polovině závodu, kde došlo k nijak nebezpečnému pádu jednoho ze závodníků. Svůj pád okomentoval jen zlostným "nesnáším otočku na konci týhle silnice" Nakonec vybojoval hodnotné čtvrté místo.



Jinak nechali závodníci na trati všechny síly a patřičně si závod užili. Síly pak mohli doplnit v připraveném baru hotelu Komorní hůrka - klobásou a limonádou. Pro vítězství si dojela Adéla Holubová před Terezou Sekyrovou a svým bratrem Lukášem.

Zleva: 3. Lukáš Holub, 1. Adéla Holubová, 2. Tereza Sekyrová

Hlavní závod pak nenechal na sebe dlouho čekat. Závod Kolem světa (trať vede kolem Jadranu i rybníka Amerika) se zde uskutečnil již podruhé. Závod se jel na dva, 10 km dlouhé, okruhy a mírně vlnitá trať dala závodníkům jen málo příležitostí k odpočinku. Navíc ji korunovalo poměrně prudké asi 500m dlouhé stoupání od Františkových lázní, kde mnoho závodníků místo jízdy raději volilo běh, nebo chůzi.

















Mezi startujícími bylo možné zahlédnout i několik sportovních osobností. Například ultramaratonce Miloše Škorpila, nebo naší reprezentantku v maratonu na OH v Londýně a mistryní ČR v půlmaratonu Ivanu Sekyrovou, která svou účast pojala jako tréningovou přípravu na blížící se mistrovství ČR v Pardubicích.

Zeptali jsem se jednoho ze závodníků, jak vypadala atmosféra na trati.
















Václave, ty jsi se závodu účastnil už v loňském roce a vybojoval stříbro. Můžeš nějak porovnat tu letošní a loňskou trať?
Václav:  Trať byla vlastně totožná, jen se letos jelo v opačném směru. Díky tomu se na asi osmém kilometru "objevil" 500 m dlouhý kopec, který určitě mnoha závodníkům rozhodil tempo.

Můžeš nám popsat samotný průběh závodu?
Václav: Pro samé organizační záležitosti kolem závodu jsem neměl dostatek času na to abych se před startem klidu připravil. Počítal jsem proto s tím, že závod pojedu takzvaně na pohodu. Jenže to bych nesměl být já. Zase jsem do toho šel po hlavě.
Hned po startovním výstřelu jsme se vrhli vpřed a tříčlenná skupinka ve složení Vojta Hrůza, Pavel Stojan a já si získala během několika minut náskok, kdy na čtvrtého v pořadí není vidět.



Tempo naší skupinky udával Pavel, na kterém bylo vidět, že si to chce rozdat s celým světem. Průběžně jsme se střídali na čele a zvyšovali náskok. Po osmi kilometrech ale na mě došlo. To jsou ty moje přepálené starty. Přišel na řadu již zmíněný 500 m dlouhý kopec a mně bylo jasné, že se svých společníků neudržím.
S Vojtou jsem to měl vyjasněné, ale Pavla jsem dosud neznal a překvapil mě.
Dál se závod pro mě vyvíjel jako útěk před Zdeňkem Benešem, který se na mě začal v tom kopci dotahovat, ale odstup jsem si udržel až skoro do cíle. Věděl jsem ale, že jestli nezaberu, v druhém kole mě v tom samém stoupání dostane.
Průjezd prvním kolem jsem zvládl a Vojta s Pavlem, nebo spíš jen Pavel, stále na dohled. Buďto Vojta pekelně zrychlil, nebo se Pavel utavil taky. Že to byla ta první varianta jsem se dozvěděl až později v cíli.




















Zdeňka jsem na chvíli ztratil z dohledu, ale to jen do stoupání na 18. km, kde mě začal dotahovat. Na horizontu mi už za zády spílal, čím jsem se to nadopoval. Pár set metrů jedeme vedle sebe, ale posledních 300 m jsem se už cítil vyčerpaný a vypustil. Projel jsem cílem jako čtvrtý o 3 vteřiny později.

Podívejte se na VIDEO

Jseš z toho výsledku zklamaný?
Václav: Vůbec ne. Naopak jsem po třítýdenním tréningovém výpadku překvapený, že jsem tohle dneska dokázal. Malé zklamání tam trochu je, ale aspoň můžu při vyhlašování výsledků rozdávat medaile.

V kategorii můžů si je zasloužili
Zleva: 3. Zdeněk Beneš, 1. Vojta Hrůza, 2 .Pavel Stojan















V kategorii ženy
3. Michaela Hreusová, 1. Alena Holubová, 2. Ivana Sekyrová















I na ostatních závodnících bylo poznat, že svou roli závodníků berou naprosto vážně. nikdo nedal svou kůži zadarmo.



Osobní souboje jsou pak kořením takového závodu, na které pak účastníci vzpomínají hodně dlouho.




















Miloš Škorpil si vysloužil zvláštní cenu Fair Play. Během závodu zase prokázal, že je mnohem lepší běžec než koloběžec. Když totiž jedna se závodnic měla asi v jedné polovině trati defekt, bez váhání ji vrazil svou koloběžku do ruky a s tou druhou raději doběhl do cíle po svých. Dokonce i několik závodníků ve stoupání  předběhl. Kolik jich bylo se nám ale nepodařilo zjistit.




















Po vyhlášení výsledků proběhlo i tradiční losování tomboly, které se ujal jeden z nejmladších účastníků Fanda Beneš. V tombole mohli účastníci vyhrát kromě drobných cyklodoplňků hliníkovou skládací koloběžku, kterou věnoval KOLOBĚHsport a  poukazy na služby lázeňského hotelu Francis.

Fanda Beneš losuje stratovní čísla výherců tomboly

Čtenáři jistě neunikla zajímavá podobnost jmen na stupních vítězů. Není to náhoda, že závody Bez pedálů se stávají takřka rodinnou záležitostí. Ivana Sekyrová ve své koloběžkové premiéře vybojovala druhé místo mezi ženami stejně jako její dcera Tereza v dětské kategorii. Podobně i klan Holubů bral v ženách první a v dětech první a třetí místo.
Jak nám ale několik závodníků potvrdilo, pokusí tuto nadvládu rodinných klubů rozbourat už v příštím závodě Bez pedálů. A vy by jste při tom neměli chybět.

Na závěr ještě musíme poděkovat Běžecké škole Miloše Škorpila za výběr trati a Zdeňkovi Dančovi


z hotelu Francis za bezchybnou přípravu tratě a zajištění dobrovolníků z řad rodinných příslušníků a přátel, kteří svým povzbuzováním na trati vytvořili výbornou atmosféru závodu.
Děkujeme vám všem.

Celkové výsledky všech závodů

Odkaz na soubor